Když přírodu milujete, jste ochotní pro ni taky něco udělat. Předseda Klubu českých turistů (KČT) Jiří Homolka se do projektu Stezky z lásky zamiloval už ve chvíli, kdy ho Radim Jančura s nápadem na společný projekt poprvé oslovil.
Podle něj i tradiční organizace s 136 let dlouhou historií musí zkoušet nové
věci, aby si udržela a rozšiřovala členskou základnu.
Když jste se za KČT účastnil pilotní akce spolu s vedením Kofoly a RegioJetu, věřil jste, že
Stezky z lásky mají šanci u veřejnosti uspět?
Ta představa se postupně vyvíjela. Ale bylo skvělé, že se hned do první akce zapojili šéfové
všech tří společností a naši spolupracovníci a vyzkoušeli jsme si, jak by to mohlo fungovat.
Radim Jančura si nás hodně získal tím, že nás pozval k sobě na chalupu, sám nám uvařil
večeři. Přestože dokázal vybudovat opravdu velkou životaschopnou firmu, je to velmi
skromný a obyčejný člověk. To je úžasná kombinace.
Myslíte si, že název projektu byl dobře zvolený?
Pojmenování Stezky z lásky je perfektní. Protože pokud hory a přírodu milujeme, jsme
ochotni pro ni něco ve svém volném čase udělat. Navíc na akcích se navazují nová přátelství
a můžete tam klidně najít i novou lásku. V dnešním uspěchané době je velmi důležité
probouzet v lidech to dobré, spojovat je, ne štvát proti sobě.
Mají dnes, kdy mladí lidé létají po celém světě, ještě spolky jako je Klub českých turistů
budoucnost?
My se samozřejmě dlouhodobě snažíme omlazovat naši členskou základnu. Proto jsou také
Stezky z lásky pro nás inspirací a cestou, jak získávat více členů střední a mladší generace.
Pokud chceme ukázat, že formy kolektivní turistiky mají pořád smysl, tak musíme dělat nové
věci, jako je třeba spolupráce s Martinem Úblem na projektu Stezka Českem. Komunity
nadšenců, kteří se po stezkách vydávají a sdělují si na sítích své zážitky, ukazují, že se lidé
chtějí setkávat. I když to má jinou, modernější podobu než za minulého režimu, ta radost ze
společného sdílení a objevování přírodních krás v lidech zůstává.
Na akcích Stezek z lásky se opravují různá místa, cesty, mosty, studánky i mimo turistické
trasy. Nepotřebujete ale prioritně opravit hlavně značené cesty?
Každá pomoc je vítaná a dobrá. Jestli se opraví studánka nebo okolí nějaké turistické chaty,
je úplně jedno. Lidé si třeba mohou lehnout na louku, která byla dříve zanesena nálety.
Využít opraveného sezení nebo přejít potok po nové lávce. Všechno, co dělá naši krajinu
krásnější a přístupnější pro lidi, má smysl dělat.
Jaká změna chování lidí v přírodě by vám udělala největší radost?
Nejvíce by pomohlo, kdyby se lidé v přírodě chovali jako lidé. Aby po sobě nezanechávali
odpadky, neměli potřebu všude zakládat ohniště. Aby neničili rozcestníky, značky, turistické
mapy. Aby měli úctu k tomu, že někdo jiný tam dobrovolně na něčem pracoval, něco vytvořil.
Důležitá je i vnitřní disciplína. To znamená, že když v národních parcích a přírodních
rezervacích vede turistická trasa, tak aby to respektovali. Opusťme konečně tu typicky
českou vlastnost, že když je něco zakázané, tak je naším největším adrenalinem to porušit.
Pokud jde o Stezky z lásky, jakou pomoc ze stran veřejnosti byste nejvíce uvítali?
Nejvíc potřebujeme šikovné lidi na pozice vedoucích brigád, kteří jsou technicky zdatní. Aby
dokázali vyhodnotit časový rozsah akce, materiální zabezpečení, počet pracovního i
dovednosti, které by pro daný úkol měli mít. Prostě to celé připravit a zorganizovat. Takoví
lidé nám chybí, protože naši značkaři z KČT mají spoustu jiných úkolů. Věřím, že najdeme
časem i dobrovolníky, kteří budou schopni organizovat jednotlivé brigády na celostátní
úrovni.
Vy sám se do akcí občas zapojujete. Baví vás manuální práce?
Baví! Ve své funkci předsedy KČT je většina mé práce řídící a organizační, takže když můžu
vzít motorovou pilu a sekeru a pracovat jako řadový pracovník, mám z toho dobrý pocit. I
když i v tomto případě se většinou dělím o své názory, jak práci zorganizovat.
Hezkou stránkou Stezek z lásky je, že dává dohromady lidi, kteří by se jinak nepotkali. Je to
podle vás stejně důležité jako učit veřejnost se aktivně podílet na obnově přírody?
Obojí je velmi důležité. Možná, že v naší zemi převládá blbá nálada i proto, že lidé neměli
možnost zažít něco tvůrčího, krásného, lidského. Když víte, kolik starostí a práce se za
zdánlivými maličkostmi skrývá, mnohem víc si jich vážíte. Na Stezkách je krásné, že ta
přátelství nejsou virtuální, ale opravdová. Jak to hezky řekl Radim Jančura, nejde jen o
opravdu stezek, ale i opravu našich duší.
Jste v KČT připraveni zvládnout další sezonu akcí Stezek lásky, které se pořád rozrůstají?
My v klubu říkáme, že problémy jsou od toho, aby se řešily. A je my je určitě vyřešíme. Když
se zasekne při kácení strom, tak ho shodíme dolů pomocí lan. Problémy nás posilují a
posouvají dál. Jak praví moudré přísloví, starosti dělají z dětí muže a lenost z mužů děti.
RNDr. Jiří Homolka ze Vsetína, středoškolský učitel matematiky a fyziky. Dlouholetý člen
Klubu českých turistů, od roku 2022 jeho předseda. Řídí spolek, který každoročně organizuje
více jak 8 tisíc akcí a stará se o cca 44 tisíc km značených tras pro pěší. Projekt Stezky z lásky
podporuje jako organizátor i občasný brigádník.
Převzato z časopisu Žlutý společnosti Regiojet, číslo 05 – 06/2024
Rozhovor s RNDr. Jiřím Homolkou, předsedou KČT
text: Barbora Janečková Vítová
foto: Stezkyzlasky.cz
